Série workshopů o dokončování
Máte start.
Chybí vám finiš.
Otevřete si poznámky z posledního roku a spočítejte, kolik věcí jste rozjeli s nadšením a kolik jste jich skutečně dokončili. U většiny lidí, kteří k nám přijdou, je ten rozdíl výrazný. Nejde o lenost ani o špatné plánování v tradičním slova smyslu. Jde o konkrétní bod v procesu, kde pozornost přeskočí jinam dřív, než se práce uzavře.
Pět rozpracovaných projektů, žádný uzavřený
Redesign webu je hotový ze šedesáti procent už tři měsíce. Kurz, na který jste se přihlásili v lednu, má dokoukané dvě lekce z dvanácti. Rukopis knihy čeká na poslední kapitolu od loňského podzimu. Každý z projektů byl na začátku ten, který konečně dotáhnete.
Jeden dokončený projekt, jasně pojmenovaný další krok
Nejde o to mít prázdný diář nebo přestat mít nápady. Jde o to, že rozpracovaná práce má viditelný konec a vy k němu skutečně dojdete, protože znáte přesný moment, kdy vaše pozornost obvykle odbočí jinam.
Pracujeme s konkrétními vzorci, ne s obecnou motivací
Motivační přednáška vydrží tak týden. Vzorec chování, který si dokážete pojmenovat a přerušit v momentě, kdy nastává, vydrží déle. Proto se na workshopech nezaobíráme tím, proč byste „měli chtít víc“, ale tím, co přesně se ve vaší hlavě odehraje pár minut předtím, než otevřete nový tab s nápadem na další projekt.
Novinkový zkrat
Začátek projektu je neurochemicky odměňující sám o sobě. Nový nápad nabízí čistý pocit možnosti bez rizika selhání, protože se ještě nic nezkusilo. Tělo si tento pocit pamatuje a hledá ho znovu, jakmile stávající projekt začne být náročný.
Paralýza u finální fáze
Blížící se konec projektu s sebou nese moment, kdy se práce začne hodnotit. Právě tady se u řady lidí objevuje váhání, přepracovávání detailů nebo odkládání poslední desetiny úkolu, protože dokončení znamená vystavit výsledek posouzení.
Přepnutí u první překážky
Jakmile se objeví nečekaný problém, dostupnost nového neotestovaného nápadu vedle je lákavější než řešení komplikace v původním plánu. Přeskočení se pak nepociťuje jako útěk, ale jako produktivní rozhodnutí.
Chybějící uzavírací rituál
Bez jasného momentu, kdy je projekt oficiálně hotový, zůstává rozpracovaná práce v hlavě jako otevřená smyčka. To zabírá mentální kapacitu a zvyšuje pravděpodobnost, že další nový projekt se stane únikem od tohoto nepříjemného pocitu.
Skupiny, ve kterých se pracuje na skutečných rozpracovaných projektech
Čtyři kroky, které se opakují v každém běhu
Program netrvá jeden víkend. Rozprostírá se do několika týdnů, protože vzorec chování se dá přerušit jen tehdy, když ho zachytíte v reálné situaci, ne jen v teorii při jednom setkání.
Mapování rozjetých projektů
Na první schůzce si účastníci sepíšou všechno rozpracované za posledních dvanáct měsíců a společně hledáme, ve které fázi se práce nejčastěji zastaví.
Identifikace vlastního vzorce
Pomocí krátkých cvičení a záznamu chování mezi setkáními si každý účastník pojmenuje konkrétní moment, kdy obvykle přeskočí k něčemu novému.
Práce na jednom vybraném projektu
Po celou dobu programu se pracuje výhradně na jednom rozpracovaném projektu, který si účastník sám zvolí, aby se nová dovednost trénovala na reálné situaci, ne na cvičném zadání.
Zavedení uzavíracího rituálu
Poslední fáze programu se věnuje tomu, jak projekt formálně uzavřít a jak si tento krok zopakovat i u budoucí práce bez přítomnosti skupiny.
Každé setkání se drží jednoho konkrétního vzorce
Rozpracovaný projekt čeká. Další krok je na vás.
Přihlášení do dalšího běhu probíhá formou krátkého úvodního rozhovoru, ve kterém si ujasníme, jestli program odpovídá tomu, s čím aktuálně bojujete.
Zjistit, jak se přihlásit